Co by bylo zapotřebí, aby se
izraelská společnost postavila čelem k tomu, co se děje jejím jménem? Německá i
česká zkušenost naznačují, že informace a čas samy o sobě nestačí: k veřejnému
vyrovnání s vlastní odpovědností je třeba trpělivě vytvářet podmínky.Ve Vídni jsem podruhé navštívila projekci filmu NAZA, dokumentu Yuvala Abrahama a Rachel
Szorové, který zkoumá, jak izraelská armáda vedla po 7. říjnu 2023 tažení proti
Hamásu v Gaze. Zabývá se zejména tím, jak rozhodování o výběru cílů vedlo k
vysokým počtům palestinských civilních obětí – k takzvaným vedlejším škodám. Na
základě výpovědí izraelských vojáků a příslušníků zpravodajských služeb,
jejichž totožnost zůstává utajena, film klade znepokojivé otázky o používaných
metodách, posuzování újmy způsobené civilistům a odpovědnosti těch, kdo útoky
schvalují. Po projekci následovala diskuse s Oferem Waldmanem, vedoucím telavivské kanceláře
Nadace Heinricha Bölla. Vystupoval mimořádně lidsky a slušně a jeho výroky otevřely otázky, jimž jsem se ve své první recenzi nevěnovala. Jedna z nich mi zvlášť
utkvěla v hlavě: co by dokázalo proměnit poznání, které přináší film jako NAZA, v ochotu Izraelců postavit se
čelem k vlastní odpovědnosti?
Via: BL
V kategorii Zprávy
Příspěvek zaslal/a admin on 24.10.2026
