Kdysi
se v Československu chodilo do Tuzexu pro věci, které normální obchod
neuměl nabídnout. Nešlo jen o džíny, whisky, kazety, parfém nebo
žvýkačky, i když právě tyto předměty zůstaly v kolektivní paměti jako
malé fetiše jiného světa. Tuzex byl především výloha nedostatku. Místo,
kde člověk pochopil, že existuje realita za hranicí běžného regálu, za
jazykem oficiální samozřejmosti, za tím, co se tvářilo jako přirozený
stav světa. Nebyla to jen prodejna. Byl to malý antropologický ústav
československé touhy, kde se ukazovalo, že společnost se někdy nejlépe
pozná ne podle toho, co má, ale podle toho, na co stojí frontu. Celý článek zde
Via: BL
V kategorii Zprávy
Příspěvek zaslal/a admin on 2.5.2026
