Dělám co můžu (Jana Středa: Exorcismus)

By Unknown

Nedělní chvilka poezie vydala první básnickou sbírku pseudonymní Jany Středy. Od prvních veršů stylem sugeruje Jaroslavu Oválskou, zaroveň se od ní ale velice rychle odlišuje. Nadsázka Středy není všeobjímajícím a určujícím výrazovým prostředkem, jako u Oválské. Když klesáme do nížin ostentativně normálního, lehce vulgárního, přímého pojmenování banality života, nehledí se lazení podivnosti každého verše, vlastně je tu dobrých veršů spíše poskrovnu, takže vzniká dojem, že to celé píše skutečně laik, normální žena, obklopená stereotypně nevlídnou realitou. Tato poloha je přesvědčivá, sráží ji ale průhledné pointování a rozepisování básní do šířky.

Těžko se mi hledá báseň, která by se mi líbila jako celek, ale snad i proto vnímám ty pravidelně se vynořující silnější pasáže jako autentické. Jana Středa se snaží o básnickou řeč a někdy jí to jde a jindy nejde. Vzhledem k obsahu básní to vyznívá jako tragická snaha použít vyšší jazykovou rovinu k úniku od bezútěšnosti vlastního okolí. Blíží se to principu beatnické poezie, ale bez výrazného spolehnutí se na imaginaci. Jedna ze silnějších básní popisuje uspořádání rodinné historie kolem chození do kostela a čteme v ní například tyto vybrané verše, které mi připadají ve své heslovitosti výstižné:

jsem Jana Středa
a už nechodím do kostela

hodně se bojím
faráře, který tam káže
a nesouhlasím!

on může mluvit
a já musím mlčet

on říká, že za všechno zlo můžou lidi
kteří nejsou v kostele

ta nejstarší otěhotněla v devatenácti a musela se vdávat
ta druhá nejstarší otěhotněla v jednadvaceti a musela
se vdávat

obě žily chudě
bez dovolených
bez konzumu
hodně práce
samá dřina!

kolem dětí
kolem jídla
kolem domácnosti
kolem statku

na poli
v lese
ve chlévě
i v kostele

Poslední verš pak zní: “ani jedna svým dětem nikdy neřekla že je miluje”, což působivost výčtu proměňuje za doslovné obvinění, které odborníka dráždí, ale nepochybně vyslovuje, co normálnímu člověku připadá na věci podstatné. Tak se vyvíjejí i ostatní básně, některé verše mluví samy za sebe a jiné pak mluví za ně. Nedobytnost vysokého stylu Celý článek zde

Via: Pozdě v noci

    

V kategorii Kultura

Příspěvek zaslal/a admin on 28.4.2026

Diskuze ke článku

Přihlaste sepro zasílaní komentářů.

Další příspěvky