Pro mě antika
znamenala, když pominu uměleckou krásu Platónových dialogů, hlavně Homéra,
Sofokla (či attickou tragédii obecně), Thúkydida, Tacita, Ciceronovy Řeči proti
Verovi (mnohem více než jeho Tuskulské hovory či O povinnostech). Hned na
začátku jsem byl překvapen brutalitou, cynismem, syrovostí antických reálií. A
proti tomu máte idealizaci antiky jako světla rozumu nebo ještě více u
Winckelmanna ono bájné, dokonalé Řecko, kterým byl postižen ještě Goethe. Celý článek zde
Via: BL
V kategorii Zprávy
Příspěvek zaslal/a admin on 30.9.2026
