Na středečním semináři o penzijku ve sněmovně jsem si opět vyzkoušel, jak velký problém je, že velká část české politické reprezentace odmítá vnímat realitu. Či jí vnímá jen skrze zájmové skupiny.
Třeba můžete říkat desetkrát, že trh může fungovat konkurenčně, jen když klienti vědí, co kupují. To v případě penzijka zatím není pravda, většina stávajících klientů to má kvůli příspěvku státu nebo zaměstnavatele a o samotný produkt se prakticky nezajímá natož o zaplacené poplatky.
Přesto se ODS a nejen ona bojí „oligopolizace“ a menší konkurence po snížení poplatků. Jaké změny oproti současnosti se bojí, mi opravdu není jasné.
Dále se politici bojí vyvážení kapitálu do zahraničí. Již v současné chvíli penzijní společnosti investují hromadně do zahraničních akciových fondů a zaobalí to vysokým poplatkem, který jí zákon dovolí. Takže se bojíme toho co už teď se děje, jen teď je to drahé. Jenom ten strach z vyvážení kapitálu nějak zapomněli politici artikulovat až do dneška.
Dále se politici bojí, že penzijní fondy nebudou financovat domovy důchodců. Opět škoda, že ten strach neartikulovali už dávno, protože to do tedka nikdo nedělal.
Proč se až nyní objevily strachy našich politiků o to co penzijní společnosti budou nebo nebudou dělat má jednoduché vysvětlení. Na dveře zaklepal lobbista, kterému se reforma nehodí a je zaplacen za její zablokování či modifikování.Co
Filip Pertold navrhuje a proč
O čem se vlastně vede spor
Řeč je o takzvaném třetím pilíři – dobrovolném penzijním spoření se
státním příspěvkem, které má dnes zhruba čtyři miliony Čechů a je v něm uloženo
asi 680 miliard korun. Jeho smysl je jednoduchý: nastřádat si za desítky let
peníze, které v důchodu doplní státní penzi. Celý článek zde
Via: BL
V kategorii Zprávy
Příspěvek zaslal/a admin on 19.9.2026
