Bylo to fakt
kurva odporný.
Ne jako něco, co si jen tak smrdí, ale jako puch něčeho, co mělo být už dávno mrtvý, zasypaný,
spálený
a nejlíp úplně zapomenutý. Ani ne jako něco mezi chcíplou mršinou, zaschlým
hlenem, mokrou hnilobou, slizem, potem, starou krví. Spíš takový to primitivní,
tělesný kurva-ne, který přichází dřív než myšlenka. Bylo zcela evidentní, že tohle
tady nemá co dělat. Tohle sem nepatří. Tohle by vůbec nemělo existovat. Bez
srovnání. Bez měřítka. Bez možnosti říct, k čemu se to kurva podobá. Celý článek zde
Via: BL
V kategorii Zprávy
Příspěvek zaslal/a admin on 8.9.2026
