V době,
kdy jsem četl někdy v deseti až čtrnácti letech verneovky, mayovky a
dumasovky, jsem si v Městské knihovně v Krnově půjčil i Dona Quijota
v naději, že půjde o něco podobného, ale narazil jsem do textu, který mi
byl zcela nepochopitelný a cizí. Až teprve později, kdy se někdy v sedmnácti
letech můj přístup k četbě knih zcela změnil, jsem byl připraven Dona
Quijota opravdu ocenit, a přestal jsem postupně rozumět hltavé četbě jdoucí po
ději a unikající před sebou samým do světa fantazie. Klasický román se mi
postupně zcela odcizil, místo něj miluji texty jako Dekameron, Gargantua,
Candide, Tristram Shandy, Hledání ztraceného času, Odysseus. Celý článek zde
Via: BL
V kategorii Zprávy
Příspěvek zaslal/a admin on 13.4.2026
