
Za
svůj 71letý život se nikdy neuchýlil ke kompromisu se zlem. Teď u něj vypukla ničivá
degenerativní nemoc – a on nemá na její léčbu.Začít se o sebe starat sám v patnácti, jako to
bylo osudem dáno mně, není vůbec legrace. Bez lidí, které vám milosrdný osud
postaví do cesty, to vůbec nejde. Mgr. Petr Kopec (narozen 1954) byl jedním
z nich. Léta jsem od něho měl k dispozici přespání (z něhož se jeden
čas vyvinulo dlouhodobé bydlení), jídlo, finanční pomoc, radu. Mezi lidi, na
které dám a které vnímám jako své učitele, se zařadil svými rovnými postoji jak
za minulého režimu (když během studia sociologie pochopil, že po absolutoriu se
od něj bude chtít, aby v praxi potvrzoval předem nalinkované teorie, sice
dostudoval, ale raději se dobrovolně stal dělníkem), tak i za listopadové
revoluce 1989 (kdy distribuoval nezávislé noviny a další materiály, na
kteroužto činnost si přibral i kolegu z práce Lubora Maťu – kterého tento
obor tak zaujal, že si pak založil známé nakladatelství). Petrův příběh ale
akceleroval především v naší, nové době:(Příspěvky Tomáše Koloce v Britských listech)
Via: BL

V kategorii Zprávy
Zaslal/a admin on 17.2.2026