Myslela jsem, že všichni věříme v kolektivní odpovědnost vůči dětem. Tento strašlivý konflikt mě přiměl o tom pochybovat, píše Rhiannon Lucy CosslettV
posledních měsících na displeji svého telefonu vidím obrázky,
které mě budou pronásledovat, dokud budu žít. Mrtvé, zraněné,
hladovějící děti a kojenci. Děti plačící v bolestech a ve strachu o své
matky, otce, sestry, bratry. Malý chlapec, který se třese hrůzou z
traumatu z leteckého útoku. Scény nevýslovné hrůzy a násilí, ze kterých
se mi dělá špatně. Někdy tyto fotografie a videa přeskakuji, protože se
možná bojím toho, co uvidím příště. Ale častěji se cítím nucena být
svědkem. Celý článek zde
Via: BL
V kategorii Zprávy
Příspěvek zaslal/a admin on 25.5.2025
